Předpremiéra Ochránce s debatou aneb pojďme děti včas podezírat z mimořádné nadanosti

8. díl seriálu Ochránce s názvem „Ahoj tati“ se věnuje právě tomuto tématu. Ukazuje nám, jak tragicky může skončit příběh dítěte s mimořádným nadáním, které ve svém okolí nemá dostatečnou podporu. Připomíná světu, jak velkou roli v životě mladého člověka hrají kamarádi, rodiče a škola. Chlapec v tomto příběhu prochází životem v podstatě sám, jelikož ho škola vidí jako problémového žáka, přátele nemá a otec mu nerozumí. Jediný vztah má se svou matkou, které se ale nesvěřuje, jelikož má strach, že by mu zakázala jeho největší zálibu. Nejraději totiž tráví čas na vysokých komínech, odkud pozoruje ptáky a svět kolem něj. Paradoxně mu to dodává pocit bezpečí, protože vše, co se děje, je někde daleko pod ním. Pocit samoty a nepochopení ho ale nakonec dovede k rozhodnutí svůj život ukončit.

Na předpremiéru dílu ve Zruči nad Sázavou navázala debata o důležitosti včasného rozeznání a rozvíjení potenciálu dětí, včetně těch s mimořádným nadáním. Debatu inicioval a organizoval Nadační fond Eduzměna, který aktivně usiluje o změnu a modernizaci vzdělávacího systému. Debata byla vedena Lucií Pleškovou z Eduzměny, a účastnili se jí čtyři hosté. Utvářelo ji ale také publikum, které přispělo svými názory a relevantními dotazy.

Tomáš Feřtek, dramaturg, scenárista a spoluzakladatel informačního centra o vzdělávání EDUin, jako spoluautor scénáře tohoto dílu publiku přiblížil smysl seriálu. Ten z jeho pohledu spočívá především ve snaze poskytnout vhled do dilemat a problémů v oblasti školství divácké veřejnosti. Myslí si, že všechny školy nejsou pro všechny žáky a mělo by se více zohledňovat a podporovat nadání jednotlivých dětí.

Dana Havlová, pedagožka a spoluautorka testů fluidního intelektu, se tématice mimořádně nadaných dětí věnuje již řádku let. Z jejího pohledu mají mimořádně nadané děti často černobílý pohled na svět a jsou sami na sebe velmi přísní. Některé mají štěstí a najdou si kamaráda či mentora, ale je i spoustu takových, kterým chybí pevné sociální vazby, což vede k jejich zranitelnosti. Proto je velmi důležité včas rozpoznat mimořádně nadané děti, aby se jejich rozvoj včas podpořil a pracovalo se s nimi vhodným způsobem.

Z pozice ředitelky Základní školy Zruč nad Sázavou přispěla svým náhledem na věc Ivana Stará. Vyzdvihla důležitost individuálního přístupu ke každému žákovi, aby mohl plně rozvíjet svůj potenciál. Problém vidí v nastavení systému, který zatím neumí dostatečně pracovat s podporou odborníků, kterých je ve školách obecně nedostatek. To byl také jeden z důvodů, proč v Základní škole Zruč nad Sázavou začaly působit Týmy duševního zdraví pro děti financované z Fondů EHP a Norska, které přispívají ke zlepšení situace.

Klára Laurenčíková, pedagožka a předsedkyně ČOSIV, dlouhodobě usiluje o zlepšování podmínek pro individuální přístup ve školách. Zmínila například potřebu systémové změny, aby se více podpořily učitelé a jejich spolupráce s odborníky. Věří v důležitost nespecifické prevence, komunikace a zařazení socioemočního vzdělávání. Je totiž potřeba nejdříve děti ve školním prostředí stabilizovat, abychom je mohli něco naučit. Myslí si, že je důležité zaměřit se na snížení stresové zátěže ředitelů a učitelů, aby měli kapacitu zvládat složité výzvy.