I když název článku se zdá banální, přesně toto téma bylo hlavním námětem školení s názvem „Nevypusť duši“, které pro učitele základních škol z kutnohorského okresu uspořádal Tým duševního zdraví. Ten působí nejen na naší ZŠ ve Zruči nad Sázavou, ale také v Kutné Hoře, a služby členů týmu mohou využít všechny základní školy na Kutnohorsku. Samotné školení se po reorganizaci kvůli covidu uskutečnilo ve dvou termínech (říjnový/listopadový nebo listopadový/prosincový), kdy byli zúčastnění učitelé rozděleni do třech skupin. Školení dvou skupin probíhala na ZŠ Zruč nad Sázavou, jedna ze skupin absolvovala obě setkání v rámci školení na ZŠ Kamenná stezka v Kutné Hoře. Z naší zručské základky se školení zúčastnili členové vedení a také všichni učitelé II. stupně.

Duševní zdraví nejen žáků, ale i učitelů a potažmo všech dospělých, se ukázalo jako dlouho podceňované a neřešené téma. Kdo z nás dospělých kdy zažil, aby mu ve škole v době studií někdo řekl, co dělat, když už je toho na nás hodně? Jak „upustit páru“? A musíme opravdu vždy být stoprocentní, jet „na doraz“, bez odpočinku? Ještě dnes má řada z nás výčitky svědomí, pokud si na chvíli sedneme doma na gauč s šálkem kávy a jen tak sedíme a „nic neděláme“. Vždyť přeci za tu dobu, co tu sedíme, jsme mohli už udělat to a ono … Přijdeme si neproduktivní. A tak za účelem pracovat co nejefektivněji s časem „honíme“ všechny povinnosti, valíme je před sebou, jednu uděláme, dvě další se objeví, a tak jedeme „na doraz“ až do pozdních nočních hodin. Pokud se v tomto popisu poznáváte, věřte, že právě pro vás by bylo takovéto školení přínosem. Přestože se náplň školení orientovala především na učitelskou profesi a práci s žáky a rodiči, lze nejdůležitější poznatky vztáhnout v podstatě na každého z nás. Hlavním heslem kurzu bylo, že „spokojený a odpočinutý učitel = spokojený žák“. Něco na té rovnici bude, protože kolikrát jen proto, že máme pocit, že nic nestíháme tak, jak bychom měli, se plně nekoncentrujeme na práci se žáky. A navíc – učitel sám jde žákům příkladem. Jestliže žáci vidí ukoptěného pedagoga s kruhy pod očima, jak se silou vůle snaží vyždímat ze sebe maximum a žáci jen čekají, kdy se před jejich zraky skácí, jaký jim to dá příklad?

Lektorky, které měly školení jednotlivých týmů na starost, samotné školení rozdělily do dvou částí: první část byla zaměřena především na psychohygienu učitele, co dělat, jak změnit své návyky a tím předcházet syndromu vyhoření, jak zapracovat na tom, abychom byli odpočatí a zdraví a mohli se naplno věnovat výchovně-vzdělávacímu procesu. Zároveň si učitelé vyzkoušeli i některá praktická cvičení, aktivity, které jim pomohou porozumět duševnímu rozpoložení žáků a zároveň jak jim zprostředkovat zdravé návyky, aby byli schopni pojmenovat např. své stresory, pochopili své prožitky a reakce svého těla a co změnit, aby se žáci cítili psychicky v pohodě. V této spíše teoretické první části se učitelé seznámili také s některými duševními diagnózami žáků a jak s takovými žáky pracovat. Pro případ potřeby učitelům školitelky předaly také několik důležitých kontaktů na linky, kde nejen nám, ale i rodičům stejně jako žákům, mohou pomoci, poradit, co dál. Zároveň se učitelé pod vedením svých lektorek seznámili s metodou mindfulness, jejímž cílem je „zpřítomnění“ – nežít jen budoucností, tím, co musím stihnout, ale uvědomovat si, co právě teď cítím v sobě, co vnímám ve svém okolí za zvuky, barvy, jak se pohybuji atd. Tato metoda je v současnosti hodně proklamována v souvislosti s alternativními přístupy, které se vedle těla zaměřují i na psychiku, ve které můžeme najít spoustu příčin fyzických potíží a duševní nevyrovnanosti.

Druhá část školení byla už zaměřena více prakticky: učitelé pracovali se skutečnými kazuistikami dětí, kdy měli vymyslet a navrhnout nejlepší postup, jak v případě odhalených psychických potíží pracovat nejen se žákem, ale i se zákonnými zástupci a se třídou jako celkem. Lektorkami byli upozorněni na některé potíže, které mohou nastat. Nejdůležitější součástí druhé části školení byl nácvik podpůrného rozhovoru se žákem, u kterého učitel odhalil nějaký závažnější problém, který způsobil změnu v chování žáka, změnu v prospěchu. Asi dva nejdůležitější fakty, které z tohoto školení vyplynuly, byly ty, že učitel má nabídnout pomoc, odkázat na další odborníky, kteří můžou pomoci žákovi i rodině problém vyřešit, ale že jeho úkolem není vyřešit tento problém sám. Spousta třídních učitelů je totiž přesvědčena o tom, že pokud zjistí na straně žáka nějaký závažný problém (např. poruchy příjmu potravy, sebepoškozování atd.), je jeho povinností tento problém řešit a zdárně vyřešit. Od toho jsou však zde odborníci, kteří mají mnohem hlubší zkušenosti. A druhým faktem je, že sice můžeme podat pomocnou ruku v případě potíží, ale konečně řešení je už jen a jen na žákovi samotném, jeho ochotě problém řešit, stejně jako na spolupráci zákonných zástupců s odborníky, jejich přístupu k problému atd. Jestliže učitel na případný duševní problém u žáka poukáže, nabídne pomoc zákonným zástupcům, odkáže je na patřičná místa za odborníky, a zákonný zástupce tuto možnost nevyužije, za to už učitel nenese zodpovědnost.

A zde je několik pravidel, jak se vyhnout syndromu vyhoření, která platí nejen pro učitelskou profesi, ale celkově pro každého pracujícího dospělého: